Vážené kolegyně, kolegové a návštěvníci našich stránek PODKOVARI.CZ
Od počátku doby covidové uplynulo pár měsíců, ale doba se pro nás stále nevyvíjí ke klidovému stavu. Rád bych se poohlédl a podělil se s vámi alespoň zatím tímto způsobem o výsledky snažení výboru i jednotlivců, než se nám podaří se sejít. Doufám, že se situace uklidní a budeme se moci sejít na výroční členské schůzi a projednat důležité věci, které musí odsouhlasit členská základna.
Rád bych zde začal učebním oborem podkovář a zemědělský kovář. Nyní zde budu mluvit za Střední školu v Jaroměři. Závěrečné zkoušky žáků sice proběhly ve stanoveném termínu, ale nedělejme si iluze o jejich průběhu. Co mohli žáci dohonit těsně před zkouškou, když téměř čtyři měsíce nebyli na praxi? O to cennější je fakt, že se našli i jedinci, kteří raději přerušili studium, když nemohli v ročníku propadnout. Nakonec v Jaroměři šli ke zkoušce pouze tři studenti a z toho jeden neuspěl.Obdobná situace je do současného stavu u kurzu profesní kvalifikace europodkovář. Hodně mě mrzí, že tato skupina lidí nevyužila nabídnuté možnosti kolegů, kteří se na vedení tohoto kurzu podíleli. Kolegové na úkor svého volna dojížděli vyučovat jak práci při podkování, tak výrobu podkov. Vše navíc bez jakéhokoliv honoráře. O to smutnější je výsledek. Z osmi uchazečů bylo doporučeno absolvovat zkoušku pouze třem. A z toho jeden dodnes nesplňuje stanovený minimální limit praxe u doporučeného podkováře. Co si odnáší kolegové lektoři za ponaučení pro další běh rekvalifikačního kurzu? Chtějí vůbec uchazeči tuto náročnou práci vykonávat? Nemyslí si někteří, že když do kurzu vloží finanční prostředky, musí nutně získat osvědčení? Já jsem přesvědčen, že takovéto nové kolegy opravdu naši majitelé a chovatelé koní nepotřebují.
Nyní bych se ale velmi rád vrátil ke kolegům, kteří mi pomáhají jak s kurzem, tak s dalším vedením začínajících podkovářů ze školy i z kurzu. Jsem rád, že všechny smlouvy, které jsme připravili pro individuální praxe kurzistů, jsou využívány k zákonné výuce těchto lidí. Chtěl bych poděkovat všem kolegům, kteří vzali na svá bedra výuku těchto lidí a věnují jim svůj čas při své práci u svých zákazníků. Doufám, že příští kurz bude po praktické stránce lepší. Někteří uchazeči, kteří se nedostali do kurzu v minulém roce, začali ihned praxi ještě před započetím nástupu do kurzu, a tak budou mít náskok. Další kolegové se věnují absolventům učebního oboru. Někteří žáci se osamostatnili, ale nyní získávají další praxi u ochotných kolegů a tak tomu je i u žáků, kteří u nás studují další obor, a i přes to si najdou volno, aby nabídnuté šance využili. Tady se ukazuje, že o vzdělávání všech kolegů nejen mluvíme, ale hlavně se těm, kteří o to mají zájem, věnujeme.
Dalším bodem, který jsme měli z minulé členské schůze, je práce lidí bez odborné způsobilosti k podkování a úpravě kopyt. Některé signály naznačují, že je znovu načase začít jednání s Cechem podkovářů. Naše jednání na ministerstvu průmyslu a na ministerstvu zemědělství jasně stanovila, kdo a za jakých podmínek tuto činnost může vykonávat, ale je mnoho dalších procedurálních procesů, ve kterých by měly obě organizace táhnout za jeden provaz.
Pokud se budeme bavit o tom, co za celou dobu covidu pro nás udělal stát, můžeme zodpovědně říci, že nic. Trochu jsme chtěli předběhnout tuto dobu a členské průkazy by nám měly zároveň sloužit k prokázání ošetření koní, které se musí zahrnout pod zákon o týrání zvířat. Nikdo ze zodpovědných si tento fakt neuvědomil, a tak když se restrikce začaly uvolňovat, bylo velmi úsměvné, že nám v daný okamžik dovolili začít opět provozovat naši činnost. Přiznejme si – kdo z nás čekal na povolení?
Bylo by mnoho dalších bodů, o kterých bych se měl zmínit. Ale už tak je tento text velkým románem a kováři a podkováři nejsou moc velkými čtenáři. Věřme, že se sejdeme osobně a vše důležité projednáme.
