MVDr. Jiří Rajman
MVDr. Jiří Rajman se narodil 8. srpna 1932
Po absolvování základní a střední školy v roce 1956 ukončil studium na vysoké veterinární
škole v Brně.
Celý jeho život je spjat s městem Pardubice. Hned po absolvování vysoké veterinární školy
nastoupil jako lékař v tehdejší veterinární nemocnici v Pardubicích. Zde prakticky působil od
roku 1956 až do roku 1992 kdy byla nemocnice zrušena.
Od roku 1960 začal spolupracovat s tehdejším zemědělským odborným učilištěm v Jaroměři.
Jako předseda zkušební komise odzkoušel stovky učňů, kteří získali podkovářské zkoušky,
aby mohli samostatně kovat koně.
Společně s pracovníky školy a mistrem podkovářem Josefem Hlaváčkem vedli kurzy
podkovářů. Úspěšní absolventi opět skládali zkoušky u něho jako předsedy zkušební komise.
Po přechodu na novou vzdělávací soustavu v roce 1994 je vítaným členem komise při
zkouškách profesní kvalifikace podkovář.
Vraťme se ještě trochu zpět. Veterinární nemocnice v Pardubicích od roku 1958 pořádala pro
zemědělské provozy a jejich podkováře mistrovské zkoušky. Jednalo se čtrnáctidenní
soustředění, na jehož konci tehdy už jako odborný veterinární lékař pro choroby koní a
ortopedii společně s komisí prováděl prestižní mistrovské podkovářské zkoušky.
Jeho celý profesní život je spjatý s koňmi všech plemen. Veterinární nemocnice byla
v Pardubicích. Její pacienti byli především dostihoví koně. Ale spousta pracovních koní
z Krkonoš potřebovala ošetřit. A i to zajišťovala veterinární nemocnice v Pardubicích.
Chovatelské svazy hojně využívaly zkušenosti p. doktora a členské základny získávaly
vědomosti v chovu koní, jejich ošetřování a možné léčbě.
Sice by jsme mohli ještě dlouho a podrobně pokračovat. Pan doktor je díky svým dlouholetým
zkušenostem pro mnoho generací studnicí vědomostí. Výčet zakončíme pro nás tím
nejdůležitějším, co mi pan doktor neřekl a možná si toho ani není vědom. Jsem rád, že jsem
byl osobně tehdy u prvního setkání podkovářů na učilišti v Jaroměři. S p. Vítkem tehdy
nevědomky založili vzdělání podkovářů v ČR. Právě on díky svým zkušenostem připravoval
hned od prvního setkání veškeré odborné přednášky k ortopedii koní. Jeho takzvaný dvorní
podkovář mistr Josef Hlaváček pak přítomným podkovářům demonstroval jak řešit různé
ortopedické problémy a nemoci kopyt. Jen tuším, že asi až při šestém setkání došlo ke změně.
Ze setkání se stal seminář nebo workshop a pravidelně přednášení světoví lektoři.
Josef Žilka
Nar. 11.9.1948 74let
Vzdělání: 1963–1966 Učební obor kovář-podkovář Horní Benešov
1967 podkovářská zkouška
1969 Pedagogický kurz v Heřmanicích na zemědělské škole
Pracovní činnost: 1967–1969 Základní vojenská služba
1969–1980 Statek Kobylá nad Vidnávkou (kovář podkovář)
1980–2010 JZD Dubicko (kovář podkovář)
2010–současnost Výuka učňů na praxích a samostatná podkovářská činnost.
Od roku 1980 se staral o koně jezdeckých oddílech. (Třeština-háj, Loštice, Žadlovice, Troubelice, Světlá Hora, Rudná pod Pradědem a další) Velký okruh zákazníků od Jesenicka (Žulová, Rudná pod Pradědem, Světlá hora) přes Šumpersko (Šumperk, Sobotín, Žadlovice, Háje, Troubelice) až po Olomoucko (Senice na Hané, Olomouc).
Konzultantská činnost pro plemenářský závody: 1985 v Albertovci 1990 Polsko – Tréninkové centrum pro drezurní koně 2018 Rusko – Voroněž, Belgorot, Orenburg, Kazaň, Moskva 2020 Online konzultace
Dvouleté působení na Zemědělské škole v Žadlovicích (učitel praxe a konzultant obor kovář podkovář)
Podkovářský dozor na závodech i mezinárodních: Velká Pardubická, Mistrovství světa ve Španělsku, Mistrovství Evropy, Zlatá Podkova, Mistrovství Republiky, a jiné od Česka až po Abú Dhabí
Sám závodil už od 80. letech – vozatajské závody Stál u zrodu Společenství kovářů v Brně, kde spolupracoval s Mudr. Žertem a Ing. Vinčálkem a podkovářskou školou v Jaroměři (spolupráce dodnes s učni).
Během své 54 let dlouhé činnosti předává řemeslo desítce kovářů a podkovářů na Moravě. Spolupracoval s Pavlem Komárkem, který mu dělal tlumočníka a pomocníka.
MVDr. Milan Nádvorník
Narozen 8. 9. 1940. Po vystudování základní a střední školy vystudoval vysokou školu
zemědělskou fakultu veterinární v Brně. Ihned po ukončení jejího studia nastoupil jako
veterinární lékař v Novém Bydžově. Od samého počátku jeho veterinární praxe směřovala
jeho činnost v chovu koní. Mezi ty asi tehdy nejvýznamnější se jednalo o Kladruby nad
Labem, Měník (Humburky), Zákupy, Jeníkov a Mimoň. Nepůsobil ale pouze ve státních
chovech ale i v soukromích. Po tom co jsme se začali potkávat působil po celém území
tehdejší Československé republiky. Když jsme se jednou po rozpadu republiky setkali na
semináři u nás v Jaroměři, tak mi hrdě hlásil, že zmenšil svůj rajón. S úsměvem jsem mu jen
odvětil „ Já vím. Nejezdíte Československo, ale jen Českou republiku“. Díky soukromým
chovů byla jeho praxe často velmi vysilující. Často jsme se bavili, že vyjížděl i ráno kolem
čtvrté hodiny a návrat byl často kolem půlnoci. Koňský pacient byl a je pro pana doktora až
na prvním místě. Mě navždy zůstane v paměti naše úplně první setkání, kdy jsem ani nevěděl,
o koho jde. Kolem mě prošel pán v monérách a košili. Jako učeň jsem prováděl úpravu kopyt
v tehdejším chovu koní Humburky středisku Měník.
Jako učni mi čepel nože projela
chodidlem dovnitř kopyta. Krev sice nikde, ale nůž nešlo vytáhnout. Já úplně bezradný a
tehdy pan doktor jen při průchodu kolem nás utrousil. Máš tam dvojité chodidlo. Tak to
dořízni a nůž bude volný. Po revoluci se naše praxe setkávali častěji. Hlavně to bylo u
komplikovaných pacientů. V mé paměti zůstává hodně navrchu chronicky schvácená Oriána
chovu koní Kinských u manželů Pulpánových na Ostrovech v Chlumci nad Cidlinou.
Kromě veterinární praxe se pan doktor věnoval čtvrt století iseminaci klisen. Je velmi
významným chiropraktikem v chovu koní a hlavně na co nesmíme zapomenout je jeho léčba
koní homeopatiky, které si sám míchá.
I dnes ve svém věku stále svůj čas věnuje koňským pacientům a je dobrým rádcem lidem,
kteří umějí naslouchat. Jsem rád, že i z dob minulých zůstalo, že setkání s panem doktorem
vyžaduje delší časový prostor. Je soustavnou studnicí vědění a spoustou vzpomínek jak na
koňské pacienty, tak na jejich majitele.
MANFRED SCHMIDT
Manfred Schmidt se narodil 8.11.1947 ve Sloupu v Čechách a již od školních let upoutala
jeho zájem kovárna. Nebylo proto žádným překvapením, když roku 1962 nastoupil do učení
na střední odborné učiliště ve Mšených Lázních na obor podkovář. V tomto oboru se po 3
letech vyučil a o další dva roky později složil i mistrovskou zkoušku.
Podkovářské řemeslo nebylo jediným Manfredovým zájmem a zaměstnáním, mimo to se
věnoval uměleckému kovářství a restaurátorství. Při práci pro státní statek se zabýval i
úpravou paznehtů a odrohováním u skotu a mnoha dalšími činnostmi v zemědělství.
Postupem času se však čím dál více a usilovněji věnoval jen koním. Výhodou byla jeho dobrá
znalost německého jazyka a otevřená mysl všem novým poznatkům a nabytým zkušenostem.
Manfred během svých cest navštěvoval dílny v tehdejším NDR, Rakousku a Československu,
sbíral zkušenosti, navazoval známosti a kontakty, které posléze zúročoval při své práci.
Neváhal se o své poznatky podělit i s kolegy, aby se řemeslo u nás vyvíjelo stále kupředu.
Spolupracoval s učilištěm v Jaroměři, kde se stal nejen pravidelným účastníkem každoročně
pořádaných podkovářských dnů, ale několikrát se stal i jejich spolupořadatelem v roli
překladatele. Často tlumočil přednášky německy mluvících kolegů, které v některých
případech sám oslovil a pozval. Také společně s odborným učilištěm Jaroměř pomohl
polským kolegům znovu obnovit podkovářské zkoušky a stal se i jedním ze zkoušejících při
první obnovené zkoušce v Polsku.
Manfred se postupem věku stal zdrojem zkušeností, inspirace a také průkopníkem metod
řešení problémů kopyt a pohybového aparátu koní. Pokud bych měl některé vyzdvihnout,
určitě bych neopomněl metodu léčení rakoviny kopyt koní, korekce postojů u hříbat a
podkování schvácených koní.
I ve svém vysokém věku se účastní seminářů a školení, setkává se s kolegy a s některými
jezdí pomáhat řešit komplikované případy.
Na závěr bych rád uvedl jeden z Manfredových výroků, kterým rád reagoval na některé
alternativní metody a nové materiály v podkování koní jako jsou např. plasty.
Říká: „ Posledních tisíc let se koně kovají železnými podkovami a dalších tisíc let se
kovat budou.“
Kysilka Karel
Narozen 18. 10. 1963 ve Dvoře Králové nad Labem. Po základní škole nastoupil v roce 1978
na Střední zemědělské učiliště v Jaroměři obor kovář – podkovář, ve kterém ukončil studium
v roce 1981. V letech 1993 až 1996 vystudoval dálkově Střední integrovanou školu
automobilní v Ústí nad Orlicí, kde úspěšně složil maturitní zkoušku. V roce 2006 až 2007
absolvoval studium pedagogiky na Institutu pro další vzdělávání v Pardubicích.
Od roku 1981 působil na zemědělských družstvech Dubenec, Liblicie – Byšice, Batňovice
jako kovář – podkovář. Vybíral si především družstva, ve kterých v té době byl chov koní a
především sportovní oddíly. V roce 1991 si odskočil od řemesla k vězeňské službě ČR.
Turnusové služby mu po celou dobu jeho působení umožňovaly soukromé podkování koní.
V roce 1999 byl osloven zástupcem Středního odborného učiliště v Jaroměři s nabídkou
pozice učitele odborného výcviku kovářů a podkovářů. Pro profesní růst v roce 2013 složil
zkoušku profesní kvalifikace podkovář specialista. K výuce učebního oboru se zanedlouho
přidalo i vedení rekvalifikačních kurů podkovářů (europodkovářů ). S vedením kurzů profesní
kvalifikace je spojeno i pořádání zkoušek. Proto se stal autorizovanou osobou MZe ČR pro
profesní zkoušky zemědělský kovář, europodkovář, podkovář specialista a paznehtář. Od
svého nástupu na Střední školu řemeslnou v Jaroměři se podílel na pořádání odborných
seminářů a workshopů pro podkováře. Dnes je díky podpoře vedení školy jejich hlavním
organizátorem, který oslovuje zahraniční přednášející.
V roce 2002 se účastnil ustavující schůze Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a
kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezska, z. s. kde je členem výboru odpovědným za oblast
podkovářství. Od roku 2013 pracuje sekce podkovářů jako samostatný subjekt a v roce 2023
se sekce podkovářů stala Společenstvem podkovářů z. s., kterého je od počátku jejím
předsedou.
Vedl přístupová jednání s EFFA ( Evropská federace podkovářských asociací ), kterého je
Společenstvo podkovářů z. s. od roku 2013 členem. Po přípravách zkoušek v roce 2017 získal
autorizaci EFFA pro společenstvo ke skládání celoevropských zkoušek CE – F ( certifikovaný
europodkovář ).
V roce 2006 vydal jako spoluautor knihu Podkovářství společně s MVDr. Jiřím Rajmanem a
Zdeňkem Vítkem v nakladatelství Grada.
Aby šel členské základně Společenstva podkovářů z. s. příkladem přihlásil se v roce 2023
k certifikační zkoušce CE – F kterou úspěšně složil za dohledu člena akreditační komise
EFFA Jordiho Crusellase Dot, španělského veterinárního lékaře.
V současné době stále připravuje žáky Střední školy řemeslné v Jaroměři a kurzisty kurů
profesní kvalifikace na povolání podkováře. Pracuje jako předseda Společenstva podkovářů z.
s. a člen výboru Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech,
Moravy a Slezska, z. s.. Aktivně spolupracuje na standardech výuky a zkoušek oboru
podkovář se státními orgány. Stále častěji se s ním setkávají majitelé a chovatelé koní, kterým
přednáší problematiku podkovářství a dělí se s nimi o své praktické zkušenosti.
