MVDr. Jiří Rajman
MVDr. Jiří Rajman se narodil 8. srpna 1932
Po absolvování základní a střední školy v roce 1956 ukončil studium na vysoké veterinární
škole v Brně.
Celý jeho život je spjat s městem Pardubice. Hned po absolvování vysoké veterinární školy
nastoupil jako lékař v tehdejší veterinární nemocnici v Pardubicích. Zde prakticky působil od
roku 1956 až do roku 1992 kdy byla nemocnice zrušena.
Od roku 1960 začal spolupracovat s tehdejším zemědělským odborným učilištěm v Jaroměři.
Jako předseda zkušební komise odzkoušel stovky učňů, kteří získali podkovářské zkoušky,
aby mohli samostatně kovat koně.
Společně s pracovníky školy a mistrem podkovářem Josefem Hlaváčkem vedli kurzy
podkovářů. Úspěšní absolventi opět skládali zkoušky u něho jako předsedy zkušební komise.
Po přechodu na novou vzdělávací soustavu v roce 1994 je vítaným členem komise při
zkouškách profesní kvalifikace podkovář.
Vraťme se ještě trochu zpět. Veterinární nemocnice v Pardubicích od roku 1958 pořádala pro
zemědělské provozy a jejich podkováře mistrovské zkoušky. Jednalo se čtrnáctidenní
soustředění, na jehož konci tehdy už jako odborný veterinární lékař pro choroby koní a
ortopedii společně s komisí prováděl prestižní mistrovské podkovářské zkoušky.
Jeho celý profesní život je spjatý s koňmi všech plemen. Veterinární nemocnice byla
v Pardubicích. Její pacienti byli především dostihoví koně. Ale spousta pracovních koní
z Krkonoš potřebovala ošetřit. A i to zajišťovala veterinární nemocnice v Pardubicích.
Chovatelské svazy hojně využívaly zkušenosti p. doktora a členské základny získávaly
vědomosti v chovu koní, jejich ošetřování a možné léčbě.
Sice by jsme mohli ještě dlouho a podrobně pokračovat. Pan doktor je díky svým dlouholetým
zkušenostem pro mnoho generací studnicí vědomostí. Výčet zakončíme pro nás tím
nejdůležitějším, co mi pan doktor neřekl a možná si toho ani není vědom. Jsem rád, že jsem
byl osobně tehdy u prvního setkání podkovářů na učilišti v Jaroměři. S p. Vítkem tehdy
nevědomky založili vzdělání podkovářů v ČR. Právě on díky svým zkušenostem připravoval
hned od prvního setkání veškeré odborné přednášky k ortopedii koní. Jeho takzvaný dvorní
podkovář mistr Josef Hlaváček pak přítomným podkovářům demonstroval jak řešit různé
ortopedické problémy a nemoci kopyt. Jen tuším, že asi až při šestém setkání došlo ke změně.
Ze setkání se stal seminář nebo workshop a pravidelně přednášení světoví lektoři.
Josef Žilka
Nar. 11.9.1948 74let
Vzdělání: 1963–1966 Učební obor kovář-podkovář Horní Benešov
1967 podkovářská zkouška
1969 Pedagogický kurz v Heřmanicích na zemědělské škole
Pracovní činnost: 1967–1969 Základní vojenská služba
1969–1980 Statek Kobylá nad Vidnávkou (kovář podkovář)
1980–2010 JZD Dubicko (kovář podkovář)
2010–současnost Výuka učňů na praxích a samostatná podkovářská činnost.
Od roku 1980 se staral o koně jezdeckých oddílech. (Třeština-háj, Loštice, Žadlovice, Troubelice, Světlá Hora, Rudná pod Pradědem a další) Velký okruh zákazníků od Jesenicka (Žulová, Rudná pod Pradědem, Světlá hora) přes Šumpersko (Šumperk, Sobotín, Žadlovice, Háje, Troubelice) až po Olomoucko (Senice na Hané, Olomouc).
Konzultantská činnost pro plemenářský závody: 1985 v Albertovci 1990 Polsko – Tréninkové centrum pro drezurní koně 2018 Rusko – Voroněž, Belgorot, Orenburg, Kazaň, Moskva 2020 Online konzultace
Dvouleté působení na Zemědělské škole v Žadlovicích (učitel praxe a konzultant obor kovář podkovář)
Podkovářský dozor na závodech i mezinárodních: Velká Pardubická, Mistrovství světa ve Španělsku, Mistrovství Evropy, Zlatá Podkova, Mistrovství Republiky, a jiné od Česka až po Abú Dhabí
Sám závodil už od 80. letech – vozatajské závody Stál u zrodu Společenství kovářů v Brně, kde spolupracoval s Mudr. Žertem a Ing. Vinčálkem a podkovářskou školou v Jaroměři (spolupráce dodnes s učni).
Během své 54 let dlouhé činnosti předává řemeslo desítce kovářů a podkovářů na Moravě. Spolupracoval s Pavlem Komárkem, který mu dělal tlumočníka a pomocníka.
MVDr. Milan Nádvorník
Narozen 8. 9. 1940. Po vystudování základní a střední školy vystudoval vysokou školu
zemědělskou fakultu veterinární v Brně. Ihned po ukončení jejího studia nastoupil jako
veterinární lékař v Novém Bydžově. Od samého počátku jeho veterinární praxe směřovala
jeho činnost v chovu koní. Mezi ty asi tehdy nejvýznamnější se jednalo o Kladruby nad
Labem, Měník (Humburky), Zákupy, Jeníkov a Mimoň. Nepůsobil ale pouze ve státních
chovech ale i v soukromích. Po tom co jsme se začali potkávat působil po celém území
tehdejší Československé republiky. Když jsme se jednou po rozpadu republiky setkali na
semináři u nás v Jaroměři, tak mi hrdě hlásil, že zmenšil svůj rajón. S úsměvem jsem mu jen
odvětil „ Já vím. Nejezdíte Československo, ale jen Českou republiku“. Díky soukromým
chovů byla jeho praxe často velmi vysilující. Často jsme se bavili, že vyjížděl i ráno kolem
čtvrté hodiny a návrat byl často kolem půlnoci. Koňský pacient byl a je pro pana doktora až
na prvním místě. Mě navždy zůstane v paměti naše úplně první setkání, kdy jsem ani nevěděl,
o koho jde. Kolem mě prošel pán v monérách a košili. Jako učeň jsem prováděl úpravu kopyt
v tehdejším chovu koní Humburky středisku Měník.
Jako učni mi čepel nože projela
chodidlem dovnitř kopyta. Krev sice nikde, ale nůž nešlo vytáhnout. Já úplně bezradný a
tehdy pan doktor jen při průchodu kolem nás utrousil. Máš tam dvojité chodidlo. Tak to
dořízni a nůž bude volný. Po revoluci se naše praxe setkávali častěji. Hlavně to bylo u
komplikovaných pacientů. V mé paměti zůstává hodně navrchu chronicky schvácená Oriána
chovu koní Kinských u manželů Pulpánových na Ostrovech v Chlumci nad Cidlinou.
Kromě veterinární praxe se pan doktor věnoval čtvrt století iseminaci klisen. Je velmi
významným chiropraktikem v chovu koní a hlavně na co nesmíme zapomenout je jeho léčba
koní homeopatiky, které si sám míchá.
I dnes ve svém věku stále svůj čas věnuje koňským pacientům a je dobrým rádcem lidem,
kteří umějí naslouchat. Jsem rád, že i z dob minulých zůstalo, že setkání s panem doktorem
vyžaduje delší časový prostor. Je soustavnou studnicí vědění a spoustou vzpomínek jak na
koňské pacienty, tak na jejich majitele.
MANFRED SCHMIDT
Manfred Schmidt se narodil 8.11.1947 ve Sloupu v Čechách a již od školních let upoutala
jeho zájem kovárna. Nebylo proto žádným překvapením, když roku 1962 nastoupil do učení
na střední odborné učiliště ve Mšených Lázních na obor podkovář. V tomto oboru se po 3
letech vyučil a o další dva roky později složil i mistrovskou zkoušku.
Podkovářské řemeslo nebylo jediným Manfredovým zájmem a zaměstnáním, mimo to se
věnoval uměleckému kovářství a restaurátorství. Při práci pro státní statek se zabýval i
úpravou paznehtů a odrohováním u skotu a mnoha dalšími činnostmi v zemědělství.
Postupem času se však čím dál více a usilovněji věnoval jen koním. Výhodou byla jeho dobrá
znalost německého jazyka a otevřená mysl všem novým poznatkům a nabytým zkušenostem.
Manfred během svých cest navštěvoval dílny v tehdejším NDR, Rakousku a Československu,
sbíral zkušenosti, navazoval známosti a kontakty, které posléze zúročoval při své práci.
Neváhal se o své poznatky podělit i s kolegy, aby se řemeslo u nás vyvíjelo stále kupředu.
Spolupracoval s učilištěm v Jaroměři, kde se stal nejen pravidelným účastníkem každoročně
pořádaných podkovářských dnů, ale několikrát se stal i jejich spolupořadatelem v roli
překladatele. Často tlumočil přednášky německy mluvících kolegů, které v některých
případech sám oslovil a pozval. Také společně s odborným učilištěm Jaroměř pomohl
polským kolegům znovu obnovit podkovářské zkoušky a stal se i jedním ze zkoušejících při
první obnovené zkoušce v Polsku.
Manfred se postupem věku stal zdrojem zkušeností, inspirace a také průkopníkem metod
řešení problémů kopyt a pohybového aparátu koní. Pokud bych měl některé vyzdvihnout,
určitě bych neopomněl metodu léčení rakoviny kopyt koní, korekce postojů u hříbat a
podkování schvácených koní.
I ve svém vysokém věku se účastní seminářů a školení, setkává se s kolegy a s některými
jezdí pomáhat řešit komplikované případy.
Na závěr bych rád uvedl jeden z Manfredových výroků, kterým rád reagoval na některé
alternativní metody a nové materiály v podkování koní jako jsou např. plasty.
Říká: „ Posledních tisíc let se koně kovají železnými podkovami a dalších tisíc let se
kovat budou.“
Kysilka Karel
Narozen 18. 10. 1963 ve Dvoře Králové nad Labem. Po základní škole nastoupil v roce 1978
na Střední zemědělské učiliště v Jaroměři obor kovář – podkovář, ve kterém ukončil studium
v roce 1981. V letech 1993 až 1996 vystudoval dálkově Střední integrovanou školu
automobilní v Ústí nad Orlicí, kde úspěšně složil maturitní zkoušku. V roce 2006 až 2007
absolvoval studium pedagogiky na Institutu pro další vzdělávání v Pardubicích.
Od roku 1981 působil na zemědělských družstvech Dubenec, Liblicie – Byšice, Batňovice
jako kovář – podkovář. Vybíral si především družstva, ve kterých v té době byl chov koní a
především sportovní oddíly. V roce 1991 si odskočil od řemesla k vězeňské službě ČR.
Turnusové služby mu po celou dobu jeho působení umožňovaly soukromé podkování koní.
V roce 1999 byl osloven zástupcem Středního odborného učiliště v Jaroměři s nabídkou
pozice učitele odborného výcviku kovářů a podkovářů. Pro profesní růst v roce 2013 složil
zkoušku profesní kvalifikace podkovář specialista. K výuce učebního oboru se zanedlouho
přidalo i vedení rekvalifikačních kurů podkovářů (europodkovářů ). S vedením kurzů profesní
kvalifikace je spojeno i pořádání zkoušek. Proto se stal autorizovanou osobou MZe ČR pro
profesní zkoušky zemědělský kovář, europodkovář, podkovář specialista a paznehtář. Od
svého nástupu na Střední školu řemeslnou v Jaroměři se podílel na pořádání odborných
seminářů a workshopů pro podkováře. Dnes je díky podpoře vedení školy jejich hlavním
organizátorem, který oslovuje zahraniční přednášející.
V roce 2002 se účastnil ustavující schůze Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a
kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezska, z. s. kde je členem výboru odpovědným za oblast
podkovářství. Od roku 2013 pracuje sekce podkovářů jako samostatný subjekt a v roce 2023
se sekce podkovářů stala Společenstvem podkovářů z. s., kterého je od počátku jejím
předsedou.
Vedl přístupová jednání s EFFA ( Evropská federace podkovářských asociací ), kterého je
Společenstvo podkovářů z. s. od roku 2013 členem. Po přípravách zkoušek v roce 2017 získal
autorizaci EFFA pro společenstvo ke skládání celoevropských zkoušek CE – F ( certifikovaný
europodkovář ).
V roce 2006 vydal jako spoluautor knihu Podkovářství společně s MVDr. Jiřím Rajmanem a
Zdeňkem Vítkem v nakladatelství Grada.
Aby šel členské základně Společenstva podkovářů z. s. příkladem přihlásil se v roce 2023
k certifikační zkoušce CE – F kterou úspěšně složil za dohledu člena akreditační komise
EFFA Jordiho Crusellase Dot, španělského veterinárního lékaře.
V současné době stále připravuje žáky Střední školy řemeslné v Jaroměři a kurzisty kurů
profesní kvalifikace na povolání podkováře. Pracuje jako předseda Společenstva podkovářů z.
s. a člen výboru Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech,
Moravy a Slezska, z. s.. Aktivně spolupracuje na standardech výuky a zkoušek oboru
podkovář se státními orgány. Stále častěji se s ním setkávají majitelé a chovatelé koní, kterým
přednáší problematiku podkovářství a dělí se s nimi o své praktické zkušenosti.
Karel
Kirschner
Narozen 28.3.1957
Bydlištěm v obci Jezdkovice
Okres Opava
• Už od dětství na koních jezdil a pohyboval se v okolí, kde se s koňmi různorodě
pracovalo.
• Na vesnici byla kovárna, kam lidé s koňmi chodili a už jako malý kluk tam chodil
pomáhat odhánět mouchy a vypomáhat kováři při kutí.
• Jezdectví se Karla drželo čtvrt století života, kde se věnoval převážně parkurovému
jezdectví.
• Aktivně sportovně jezdil pod jezdeckým oddílem JZD Stěbořice.
• V té době, za svou jezdeckou kariéru, dosáhl nemalých jezdeckých úspěchů – od
okresních přeborů až po několik účastí na Mistrovství Československé republiky.
• Poslední start na MČSR byl v roce 1982, v jeho 25letech, kdy svou jezdeckou kariéru
ukončil.
• Po dokončení základní školy se rozhodoval nad střední školou a
co se koní týče, měl na výběr ze dvou možností:
Jezdecká škola Kladruby
Kovář v Horním Benešově
• V roce 1972 nastoupil na střední učiliště, nedaleko svého rodného bydliště v Horním
Benešově na obor Kovář.
• V roce 1975 střední školu úspěšně dokončil a získal výuční list.
• V roce 1975, kdy úspěšně dokončil střední školu, nastoupil do místního JZD Stěbořice.
• V JZD pracoval na kovárně, kde se dostal k veškeré práci dřívějších kovářů, od:
Oprav zemědělských strojů
Strouhání dobytka
Kutí koní do těžkého tahu – po kutí sportovních koní jejich jezdeckého oddílu
• Po rozpadu ČSR a družstev se stále na plno věnoval řemeslu a stále přibývající
klientele koní na kování.
• Oblast působnosti podnikání byla převážně severní Morava
• (od Jeseníku po Ostravu).
• Během profesní kariéry se setkal s mnoha ortopedickými problémy pohybového
aparátu koně, které profesionálně vyřešil.
• Koval koně, kteří v jezdeckém sportu získaly nespočet úspěchů, od:
• KMK (kriteria mladých koní)
• MČR (mistrovství české republiky)
• CSIO (pohár národů)
• Člen společenstva podkovářů, z počátku jeho založení.
• Celý profesní život byl aktivní ve vzdělávání se v oboru – častá účast na veškerých
seminářích, konajících se po republice.
• Profesní kariéru ukončil 1.1.2022 – 2 roky poté ,co byl oficiálně v plném důchodu.
• Podkovářství se fyzicky plně věnoval od roku 1975 – 2022, přes 47 let života.
MVDr. František Horník
V roce 1977 ukončil studium na vysoké škole veterinární v Brně, obor všeobecná
veterinární medicína. Po základní vojenské služby pracoval jako obvodní veterinární
lékař v okrese Nový Jičín, jednalo se o klasický obvod převážně skot – prasata. Již od
střední školy se zajímal o jezdectví a chov koní. Byl stálým členem jezdeckého klubu
ve školním zemědělském podniku vysoké školy veterinární v Novém Jičíně. Tento
chov získal v roce 1899 status šlechtitelského chovu, kde spolupracoval s panem
doktorem Večeřou, bývalým ředitelem Albertovce. Stálým problémem již v té době
bylo podkování, korektura a problémy kulhání, proto již v roce 1991 uspořádal
s učňovským střediskem zemědělské školy ve Valašském Meziříčí podkovářský kurz
včetně teorie a praxe pro sedm zájemců tohoto kurzu. Zkoušky proběhly v areálu
školního zemědělského podniku Žilina. Zkoušejícím byl pan docent Kotman tsc., který
byl přednostou chirurgické kliniky v Brně. Pět uchazečů tyto zkoušky zvládlo.
Od roku 1991 byl předsedou svazu chovatelů koní Moravy a Slezska a zároveň
víceprezidentem asociace chovatelů koní České republiky. Tyto funkce vykonával až
do roku 2021, kdy dovršil 70 let. Celé toto období se doktor Horník věnoval
problematice chovů koní a veterinární činnosti. Zaměřoval se na kulhání,
problémy pohybu, způsoby korektury a podkování. V letech 2015 – 2018 uspořádal
podkovářský kurz, zakončený zkouškou Europodkovář. 17.3.2017 se všichni účastníci
kurzu zúčastnili semináře v Jaroměři. Po vzájemné dohodě a několika odborných
sezení s panem Kisilkou v květnu 2018 připravil sedm absolventů na odborné zkoušky
teorie a praxe. Zkoušky zvládlo pět uchazečů. Vzhledem k současné situaci a právě
probíhajícím mistrovství chladnokrevných koní při veterinárních prohlídkách těchto
koní je zřejmý obrovský problém v korekturách a podkování těchto chladnokrevných
koní pracujících v lese případně v jiných činnostech, proto se chce v současné době
zabývat tímto problémem a zkusit vylepšit systém podkování chladnokrevných koní.
Jiří Piskáček
Jiří Piskáček se narodil 12. 4. 1947 v Litni u Karlštejna do kovářské rodiny s několika generacemi řemeslníků. Vyučil se v oboru kovář – podkovář v liteňském zemědělském učilišti u svého otce, který zde působil jako mistr odborného výcviku. V roce 1966 úspěšně složil podkovářskou zkoušku.
Po odchodu otce do důchodu nastoupil na jeho místo mistra odborného výcviku a zároveň vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Hořovicích, kterou zakončil maturitou v roce 1972. Pedagogicky působil na několika odborných učilištích, dlouhodobě pak ve Velké Chuchli, kde dodnes pracuje na Střední škole dostihového sportu a jezdectví.
Během své profesní dráhy podkoval tisíce koní a podkovářské řemeslo prezentoval odborné i laické veřejnosti na historických památkách i odborných akcích. Spolupracoval s památkáři, sochaři a architekty, absolvoval odborný kurz muzejních konzervátorů v Moravském muzeu v Brně.
V 90. letech se stal zakládajícím členem Společenstva uměleckých kovářů, zámečníků a kovářů – podkovářů Čech, Moravy a Slezska, kde se dlouhodobě aktivně podílí na spolkovém životě i jeho propagaci.
